Vibrafony a marimby v aranžmá Taiko Saito.
Berlin Mallet Group tvoří pět hráčů na vibrafony a marimby. Sešli se napřed jako žáci okolo skladatele, vibrafonisty a pedagoga Davida Friedmana, aranžérskou oporou je jim marimbistka japonského původu, Taiko Saito. Vytvářejí velice pestrý ambientně laděný kaleidoskop hudby, jež hladí, vzdouvá se, krásně břinká a je skutečným balzámem na duši. Jejich album Sogni D’oro vyšlo sice již na konci roku 2020, ale kvůli koronakrizi mělo svůj křest až na počátku letošního října.
CD otevírá Friedmannova skladba Penta e Uno odhalující nám v plné kráse ten svět paličkování i všech jemných dotyků a vibrací. Naprostým majstrštykem je pak kompozice samotné Taiko Saito nazvaná Komodo no kodomo, která je reflexí dětského světa a jeho bezbřehé hravosti. Je tu cítit itéž spolupráce Taiko s její duchovní mentorkou a spoluhráčkou v duu Futari, Satoko Fujii.
Celé album má nádech produkce ECM a není tedy náhodou, že si Taiko vybrala i skladbu trumpetisty Kennyho Wheelera, Sea Lady, jež na této značce vyšla v roce 1990. Tehdejší obsazení se zpěvačkou Normou Winstone či kytaristou Johnem Abercrombiem bylo sice výrazně divočejší, ale spirituální rozměr této kompozice dokázala Taiko skvostně převést též do poklidnější formy, v níž je prazvláštně cítit a slyšet původní dechový charakter skladby a její ozvěny mořských vln. Friedmanova skladba Carousel upomíná na minimalistickou školu a zejména Philippa Glasse, ale ne zcela prvoplánově. Je to kolotočové vábení plné pozoruhodných zastaveníček. Dvě skladby jsou pozůstalostí z pera Ruperta Stamma, který opustil tento svět před sedmi lety, ale byl hráčsky i duchovně spřízněn nejen s Taiko, ale i s Davidem Friedmanem. Úplný závěr alba pak tvoří kompozice Scharfenberg od dalšího z členů kvinteta, Julia Heiseho, a je jakousi esenciální codou vystihující záměr tohoto fenomenálního počinu.
Berlin Mallet Group: Sogni D’oro
Malletmuse Records (www.malletmuserecords.com)