Uskupení Dragonlfly Breath debutovalo v roce 2013 živým eponymním albem, podruhé se objevilo na profilovém dvojCD Steva Swella Kanreki: Reflection + Renewal v podobě zhruba půlhodinového záznamu z newyorského klubu Zebulon a zatím poslední „trojka“ pochází z newyorského klubu The Stone, kde měl v listopadu 2015 Swell residenční týden, jímž slavil nejrůznějšími hudebními produkcemi své šedesátiny (ovšem těsně před dovršením jednašedesátky). Kromě věhlasného trombonisty, který se u nás představil na podzim 2016 v rámci festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové v triu se saxofonistou Peterem Brötzmannem a bubeníkem Paalem Nilssenem-Lovem, tvoří tuhle údernou skvadru původem tchajwanský houslista a vokalista C. Spencer Yeh (ročník 1975), bubeník se zkušenostmi z avantgardního metalu i jazzu Weasel Walter (ročník 1972) a v neposlední řadě saxofonista Paul Flaherty (ročník 1948), který kvůli své skutečně neortodoxní freejazzové posedlosti zůstával dlouhou dobu skryt v ústraní.
Jednačtyřicetiminutová improvizovaná kompozice pojmenovaná podle největší vážky na světě, jež se vyskytuje převážně ve Střední Americe, je opravdu vymakaný nářez, kde se potenciál zúčastněných hráčů mnohonásobí do spletitých frenetických struktur, ale dostávají tu prostor i bouřlivé dialogy či nejrůznější individuální kejkle. Není to jen dopředu se valící smršť, ale ani ve zvolněných pasážích nepřestává fungovat pozitivní tenze a napětí se nikdy neztrácí. Všichni nabízejí široký rejstřík svých špílců, aniž by exhibovali bez příčiny. Při vší té zběsilosti to totiž vyznívá logicky a kupříkladu Yeh tak při hře na housle dokáže být melodičtější, vrzavější nebo čistě perkusivní a ve vokálních partech ústrojně chrčet či žbrblat a Walter svou hrou destruovat a opět křísit bicí nástroje. Dechaři kouzlí gejzíry myriád tónů, aniž by cokoliv přehlcovali. Prostě to naprosto dokonale funguje, čiší z toho radost a má to svůj vtip.
Steve Swell se v lednu 2017 zúčastnil také oslav pětašedesátin renomovaného kontrabasisty Williama Parkera a to konkrétně na koncertu ve philadelphském art centru Painted Bride, jehož iniciátorem byl saxofonista Bobby Zankel (ročník 1949). Ten se s Parkerem potkal poprvé na podzim roku 1973 a následujícího jara se oba stali členy souboru Cecila Taylora a v průběhu dalších let se jejich cesty průběžně prolínaly. Vystoupení vycházelo z motivů, které Zankel napsal pro svůj big band The Warriors of the Wonderful Sound a částečně i z jeho členské základny. Původní materiál ovšem sloužil pouze jako východisko pro improvizaci, na níž se podíleli všichni členové sextetu, jež tvořili vedle Zankela, Swella a Parkera samotného ještě bubeník Muhammad Ali, pianista Dave Burrell a houslistka Diane Monroe.
Album tvoří záznam z druhého setu koncertu, který probíhal kontinuálně a natrackování do čtyř částí vyznačuje jen počátky jednotlivých témat. Nejde tu tedy o svobodnou improvizaci ad hoc, ale ani ne o doslova klasickou jazzovou improvizaci. Všichni mají prostor pro sebevyjádření, leckdy na sebe kratší i delší sóla navazují, převážně se však vznášejí nad kolektivní hrou, která není jen podkresem. Závěr druhé části vrcholí Aliho čistým sólem a oslavenec se přes jinak neustálé výrazné tvrzení muziky dostane ke slovu v posledních pěti minutách třetí části, v nichž nádherně prezentuje svou poetizující klouzavou hru s úžasnou lehkostí i důrazností. Ve srovnání s třeba právě stylistikou Dragonfly Breath může takhle hudba na první poslech působit konvenčněji, ale je to de facto jen zdání, protože tedy se i v melodických motivech odehrávají úžasná překvapující dobrodružství a zvuk a pojetí jednotlivých hráčů, zejména třeba Davea Burrella je daleka nějaké standardní hře.
P.S.: Weasel Walter se u nás zanedlouho představí jako spoluhráč Lydie Lunch v projektu Brutal Measures o odvrácené straně Ameriky. Konkrétně 19. února v brněnském Kabinetu múz a o den později v pražském KC Kaštan.
Dragonfly Breath III: Live at the Stone: Megaloprepus Caerulatus
Bobby Zankel + The Wonderful Sound 6: Celebrating William Parker @ 65
Not Two Records (www.nottwo.com)