Kytarista Ray Russell, narozený 4. dubna 1947, začínal svou kariéru v John Barry Seven, díky čemuž se účastnil i nahrávání hudby k raným bondovkám, později se věnoval nejrůznějším mutacím jazzu, rocku, rhythm and blues a dalším žánrům. Byl členem jazzrockových Nucleus a progrockových Mouse, natočil řadu alb pod vlastním jménem, ale byl i vyhledávaným sidemanem a jeho mistrovství využili například Paul McCartney, Cat Stevens, Van Morrison, Tina Turner, Bryan Ferry, Phil Collins i David Bowie. Hrál vedle Chrise Speddinga, Jacka Bruce a Alana Skidmorea v kapele Mikea Gibbse. Velice důležitá pro něj byla i spolupráce s Gilem Evansem, jehož poctě věnoval v roce 2006 album Goodbye Svengali. Za jeho nejavantgardnější období je považován počátek sedmdesátých let minulého století, zejména pak album June 11th 1971: Live At The ICA. Právě tahle jeho perioda zaujala kalifornského inovativního kytaristu, improvizátora a producenta Henryho Kaisera, který mu v roce 2014 nabídl, zda by se k podobným experimentům nechtěl vrátit v současné podobě. Slovo dalo slovo, a tak se 16. dubna toho roku v kalifornských Fantasy Studios začalo natáčet album The Celestial Squid.
Henry Kaiser se narodil 19. září 1952 a do povědomí se dostal nejprve především spoluprací s Fredem Frithem a později též coby spolutvůrce projektu Yo Miles! věnovanému odkazu Milese Davise, kde mu byl hlavním parťákem Wadada Leo Smith. Ve výčtu jeho kolaborací ovšem nechybějí ani Cecil Taylor, Lukas Ligeti, Diamanda Galas, Herbie Hancock či John Zorn a desítky dalších. Coby producent, hudební skladatel a dokonce podmořský kameraman pracoval také s režisérem Wernerem Herzogem. Je to zkrátka člověk, který se s chutí pouští do nejrůznějších dobrodružství a Nebeská chobotnice je jedním z nich. Na tenhle projekt přizval celou řadu vynikajících hudebníků ze San Francisco Bay Area. Saxofonovou sekci tvoří Steve Adams, Joshua Allen, Phillip Greenlief a Aram Shelton. Elektrickou basu tvrdí Michael Manring a kontrabas Damon Smith. Za bubny tu usedli William Winant a Weasel Walter.
Každá ze sedmi skladeb je tu podepsána konkrétním autorem, ale o všech platí, že psaná je jen hlavní melodická linka a kompoziční struktura, v jejichž rámci se všichni zúčastnění mohli patřičně vyřádit. Největší prostor zde překvapivě dostal Steve Adams (jinak známý především coby člen Rova Saxophone Quartet nebo Birdsongs of the Mesozoic), jehož hravá gKTen LIMPo celý opus otevírá ve futuristicko jazzrockovém hávu s funky prvky a nejrůznějšími špílci. Naopak jeho druhá věc The Enumeration, věnovaná zesnulému saxofonistovi Glennovi Spearmanovi, je značně elegická a do sebe ponořená, s filigránskou strukturou, jež se až před koncem začíná rozostřovat, aby vyústila v jakousi nirvánu. Russellovy dvě skladby jsou ve srovnání se zbytkem produkce vlastně nejkonzervativnější, což ovšem neznamená, že by pracovaly s nějakými klišé. Baladická In Another Life má silně nostalgizující charakter, což umocňuje i theremin připomínající zvuk kytary. Signifikantně nazvaný kus Disinterested Bystander je nejležérnější a zároveň největší bibgít s autorovými kytarovými excesy. Kaiserova That Darn Squid je de facto „slátaná“ z poněkud odlišných materií, takže skáče z polohy do polohy a přináší posluchači neustále příjemná překvapení. Povedenou roztěkanou taškařicí je však především Walterův track Victims, v němž najdeme spoustu legrácek i zadumaných míst. Dílo pak uzavírá nejdelší a nejabstraktnější, ale přitom i nejsevřenější Construction No. 14 z pera Joshuy Allena, jenž v ní použil notace á la Cecil Taylor. To je skutečně skvělá tečka, která má grády a gradaci. Suma sumárum vpravdě povedený projekt, z něhož čiší vzájemné porozumění mezi muzikanty a svěží energie, která musela panovat při natáčení, jenž je mimochodem zachyceno i v krátkém dokumentu.
Henry Kaiser + Ray Russell: The Celestial Squid
Cuneiform Records (www.cuneiformrecords.com)
P.S.: Podrobně se tomuto albu bude věnovat pořad Svět jiné hudby v pondělí 1. února od 22:30 na ČRo Vltava.