Bubeník a skladatel Christian Lillinger představil naživo svoji otevřenou jazzovou formu…
V loňském roce jsem o Lillingerovi psal dvakrát. Nejdříve v souvislosti s minialbem The Meinl Session, na Mikuláše pak díky výtečnému albu Grammar II. tria Dell/Lillinger/Westergaard. Ovšem již na jaře 2019 vydal také studiovou nahrávku autorského projektu Open Form For Society s devítičlenným mezinárodním ansámblem. S tou samou sestavou, rozšířenou navíc na jedenáctku, premiéroval tento projekt naživo v říjnu 2019 (odtud je závěrečný track nového alba) a posléze provedl i 1. listopadu na Jazzfestu v Berlíně. Na festivalovém pódiu tak vedle lídra stanuli jeho krajané Christopher Dell (vibrafon), Roland Neffe (marimbafon, vibrafon, zvonkohra) a Robert Landfermann (kontrabas), dále Slovinka Kaja Draksler (pianino), britská cellistka Lucy Railton, Švéd Petter Eldh (baskytara), Rakušan Elias Stemeseder (syntezátor, piano), řecký klavírista Antonis Anissegos a dva Američané, klavírista Cory Smythe a Ron Stabinsky (syntezátor, wurlitzer, klavír). Open Form For Society Live vyšel 7. srpna na Lillingerově labelu Plaist Music jako 2LP, CD a digitální download.
Téměř dvaapadesátiminutová plocha je rozčleněna na tři oddíly; v každém dochází k postupnému vzepětí intenzity a každý graduje celé album. Odděleny jsou potleskem, v závěru doslova ovacemi posluchačů. A po zásluze. Výkon ansámblu je plnokrevný, soustředěný, promyšlený i naprosto svobodný, vyvěrající z kongeniálního propojení všech aktérů. Nástroje, zvláště ty strunné, jsou často preparovány či občas elektronicky modifikovány. Lillinger coby leader a autor hudební ideje funguje spíše jako takový tmel či jíška, nepřebíjí ostatní, byť by na to potenciál měl; vyloženě sólový part si vystřihne pouze v tracku č. 2 (Sisyphos). V prvním bloku na sebe navazují tři skladby, v nichž to hustě cirkuluje a proměnlivě klokotá (OFFS), rytmus získá na pravidelnosti, a tudíž naléhavosti, přičemž se nástroje překrývají, proplétají, navzájem se protínají, občas probleskne drúza melodií či rozsekané postbopové sazby (Sisyphos), nebo dojde k paralelním tokům minimalismu a drtivého, nervního, burácivého multi-frázování (Laktat). Střední část tvoří pětice tracků. Thür se výrazivem blíží nejvíce soudobé komorní hudbě, husté rytmické předivo a elektronicky rozdivočelý a zároveň výrazově rozvolněný power-jazz tvoří Titan, dronové smyčce i vášeň tanga a free jazzové sliny zalévají Triangular, zvukový guláš plný napětí (Mocking to) Lillingerův ansámbl zatlačí do chřtánu power jazzu, až jej vyzvrací do potlesku. Poslední dvojice skladeb je sice čitelnější, posluchačsky srozumitelnější, ale o to naléhavější. Rozeznáme dokonce ozvěnu starobylé sakrální hudby, i když značně znervóznělou, témbry jsou rozbíjeny údery a intervencemi elektroniky až dokonce k noise (Basel), aby se pak začal nezadržitelně řinout magmaticky freejazzový tok, houstnoucí, devastující, ve finále s elektrickou pulzací. A pak už jsou slyšet jen ty ovace…
Christian Lillinger: Open Form For Society Live
Plaist Music https://www.plaist-music.com/