Mohutně rozvířený François Bourassa Quartet

  

Kanadský pianista a skladatel François Bourassa se po sólovém albu L´impact du Silence z roku 2021, které jsem tu také recenzoval, představuje tentokrát se svým pozoruhodným kvartetem.

François Bourassa prorazil definitivně v roce 1985, kdy vystoupil na Mezinárodním jazzovém festivalu v Montrealu se svým triem. O jedenáct let později vzniklo kvarteto. To se stalo stěžejním Bourassovým projektem a zároveň jistotou na montrealské hudební scéně. Na jeho novém, v pořadí sedmém albu Swirl, jež vyšlo 7. července, jsou vedle až telepatické souhry čtveřice protagonistů patrny nové zvukové prostory. Lídr k tomu poznamenává: „Po různých obdobích práce na jiných projektech se vždy s chutí vracím ke kvartetu. A pokaždé s výzvou napsat hudbu, která mi umožní udělat další krok, protože nemám chuť opakovat to, co jsem již udělal. Jsem stále otevřený novým objevům.“

V kapele vedle Bourassy nadále působí zakládající člen původního tria (1982), kontrabasista Guy Boisvert. V roce 1996 se k triu přidal saxofonista, klarinetista a flétnista André Leroux, mimochodem člen dalších zajímavých uskupení, jako jsou třeba Montreal Sax Quartet či kvarteto Quasar. Čerstvým nováčkem je pak bubeník Guillaume Pilote, žák Johna Hollenbecka. Swirl bylo nahráno živě před publikem ve Studiu Piccolo v Montrealu 2. a 3.července loňského roku. Podařilo se tak zachytit energii a spontánnost, která je možná pouze při koncertech. Obsahuje šest autorských Bourassových skladeb, jež představují vskutku bohatou a strhující (více než hodinovou) hudební cestu za dobrodružstvím.

Album otevírá dvanáctiminutová Pooloop, zprvu hodně nervní (již od bubeníkova antré) až freejazzová krmě se sopránsaxofonovou sekanou, posléze i lyricky rozvolněná, přemítavá. Vychutnejte si tu také sóla brunátného kontrabasu a rozvířeného piana. Následuje třináctiminutová Prologue, silně ovlivněná soudobou vážnou hudbou, s vévodící flétnou a jakoby rozlévanými sóly, s basou drásanou smyčcem. Melodickou lyrikou se střídavými výrony expresí je sycen Room 58, aby v další skladbě Costard vytryskly řízné fráze s tenorem, vygradované až k nemilosrdně freejazzové erupci. Další rozměrný kus Remous (11:35) začíná hutným kontrabasem hraným smyčcem, aby pak vypjaté sazby celého kvarteta vyústily do chrlení sólového klavíru a poté do strhujícího hard bopu s dravými sóly, včetně bicích. Album uzavírá mysteriózně ochucená a hardbopově vygradovaná Notre Dame de Lorette.

Lahůdka!

François Bourassa Quartet: Swirl
Effendi Records https://www.effendirecords.com/