Je tomu již přes deset let, co začali společně koncertovat a nahrávat improvizátoři Petr Vrba a George Cremaschi, aby záhy přijali název Los Amargados (Zahořklí). V loňském roce se v rámci rezidenčního pobytu v pardubickém Divadle 29 rozšířili na kvartet a natočili nové album, jež v prosinci vydalo pražské vydavatelství Ma Records digitálně i na vkusné magnetofonové kazetě.
Podle názvu i designu představuje aktuální nahrávka protiklad k předešlému titulu El Día de Los Amargados (Unusual Records, 2014) s dlouhými záznamy z improvizačních koncertů. Na studiovém počinu Noche de Los Amargados najdeme čtrnáct kratších tracků (cca od dvou do šesti minut) často i s předem připraveným kompozičním půdorysem. Petr Vrba obsluhuje tradičně trubku a elektronické nástroje, avšak v Čechách dlouhodobě žijící Američan George Cremaschi tentokrát vedle svých syntezátorů nevzal do rukou kontrabas, ale baskytaru, s níž je jeho hra o poznání údernější a riffovější. Novými účastníky projektu jsou ve střední Evropě již déle zabydlený italský skladatel, improvizátor a hráč na vibrafon a další bicí nástroje, Elia Moretti, a v Praze domestikovaný finský performer a všestranný hudebník Pasi Mäkelä, jenž na nahrávku přispěl svými kreacemi s elektrickou kytarou, bicími, elektronikou a nepřehlédnutelný je též jeho expresivní hlas.
Deska od počátku stupňuje intenzitu. Úvodní track Nos ponemos al día přináší vrstvení elektronických i akustických témbrů, které vyroste v hlučnější improvizační skrumáž, následující Con frequencia buduje freejazzovou strukturu okolo dlouhých prodlev zkreslené baskytary a umanutě stereotypně přizvukujícího vibrafonu, Las montañas y nosotros stojí již na správně rozklíženém groovu baskytary a bicích, nad nímž může strukturu zahušťovat trubka i Mäkelův nervózně kvílivý vokál. Tím se naplno rozjíždí celé pestré panoptikum v režii Los Amargados. Dočkáme se tu freneticky divokých skladeb na pomezí free jazzu a rockové psychedelie, zvláště když v nich převezme vůdčí roli Mäkelä (např. v Engañando a un ciego nebo ve Viento que no duerme), je velmi těžké si nevybavit dadaistický rock’n’roll Captaina Beefhearta, s jehož estetikou ostatně Mäkelä koketuje dlouhodobě a má k tomu více než vhodné hlasové i kytaristické dispozice. Svou bravurní kytarovou neurvalost předvede zase nejvíce zřejmě v tracku Fuera de peligro.
Mezitím se ale nacházejí i zklidňující kousky, v nichž může trubka s vibrafonem vytvářet až davisovské nálady (např. Venir a menos), ale třeba ve skladbě Sueño oscuro umí podobně táhlé okamžité téma přerůst až v impozantní sonický monument. Atmosféru i hustotu sazeb samozřejmě doplňuje všemožná elektronika. Dominantní pozici si získá třeba vůdčím ostinátem v Perdió el sentido a v závěrečném opusu Voces cortados vytvoří syntezátory perfektní kosmický cluster jako nejlepší možnou tečku za tímto vpravdě svobodomyslným a dobrodružným albem. Posuďte sami na vlastní uši.
Los Amargados: Noche de Los Amargados
Ma Records (https://marecords.bandcamp.com)