- Inzerce -

Stephen O’Malley: Gruidés

Když v roce 2009 vydala skupina Sunn O))) album Monoliths & Dimensions, znělo to, jako by se jejich drone metal posunul někam na hranu art rocku s hostujícími sbory a trombony budujícími pompézní atmosféru. V klucích s elektrickou kytarou prostě často dříme umělec, který se potřebuje vyjádřit většími formami a potřebuje zapojit více muzikantů. Stephen O’Malley, polovina tvůrčího dua Sunn O))), nyní tuto potřebu dotáhl ještě o fous dál a vytvořil kompozici pro pětatřicetičlenný ansámbl. Iniciativa přišla od Frédérica Blondyho, francouzského improvizujícího klavíristy a zakladatele souboru l’Orchestre de Nouvelles Créations, Expérimentations et Improvisation Musicales (ONCEIM). Právě pro toto těleso mimožánrových improvizátorů (hraje zde třeba v českých zemích poměrně známý klarinetista Xavier Charles) vznikla kompozice odkazující názvem k čeledi ptáků jeřábovitých, jejichž hejno zdobí také obal desky. Aby přesahů nebylo málo, vydává nahrávku značka DDS, za níž stojí elektronické duo Demdike Stare.

Je možná trochu zbytečné recenzovat skladbu, kterou tvůrci celou dávají k dispozici na internet (viz níže) a o níž si tedy nejlepší úsudek můžete udělat sami. Zvláště, když trvá jen něco přes půl hodiny. I tak pár poznámek a porovnání očekávání s výsledkem.

Ano, zní to jako orchestrální úprava čehosi od Sunn O))), tedy dlouhé prodlevy s občasnými dramatickými zlomy. Ovšem chybí tam to nejdůležitější ze zvuku kapely, tedy charakteristicky zkreslené kytary. Ano, poslouchat dlouhé tóny je zajímavé téměř vždy, zvláště pokud jde o soubor akustických nástrojů. Ovšem dobrý skladatel s nimi dokáže nějak pracovat. Promo materiály srovnávají Gruidés s tvorbou Phila Niblocka nebo Alvina Luciera, ale takové srovnání kulhá. Jsou tu zajímavá místa – hlavně ta, kde jsou prodlevy narušovány vpádem bicích, přeskupují se do jiné dynamiky nebo klouzají glissandem do jiné polohy. Mezi těmito místy je ale až moc spoléhání se na onu samozřejmou zajímavost dlouhých tónů. Závěrečných pět minut pěkně dramaticky vygraduje mohutné disonantní plochy spojené s téměř pochodovými rytmy bicích a dobře by se hodilo do finále nějakého apokalyptického velkofilmu. Působivý je tento závěr i sám o sobě, ovšem poměrně vlažný celek zachránit nedokáže. Lepší bude zajít si na festival Brutal Assault v pevnosti Josefov, kde Sunn O))) zahrají 6. srpna.

Stephen O’Malley: Gruidés

Distort Decay Sustain (https://www.facebook.com/demdikestare)


Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.