Britský label Edition Records sice již nevydává tolik progresivních titulů, jako tomu bývalo v předchozích letech, ale přece jenom si mnohé novinky zaslouží pozornost.
V prvé řadě je to album Another Land, jež vydalo také na dvojvinylu super trio Dave Holland (kontrabas, baskytara), Kevin Eubanks (kytara) a Obed Calvaire (bicí). Hollanda jistě netřeba představovat (připomenu jen, že hrál s Milesem Davisem, Billem Frisellem, Chickem Coreou, Kenny Wheelerem či Chrisem Potterem a v roce 2005 založil vlastní label Dare2). Mimochodem zítra, 1. října, mu bude 75 let. Před dvěma lety jsem tu recenzoval jiné hvězdné trio, v němž figuroval – Crosscurrents Trio (zde). O dvanáct let mladší Eubanks už toho má též hodně za sebou (Greg Osby, Steve Coleman, Jean-Luc Ponty, Stanley Jordan, Oliver Lake, Gary Thomas atd.) a mnohem mladší, devětatřicetiletý Calvaire také není v žádném případě benjamínek; je oporou těles jako The Mingus Big Band, Metropole Orchestra, hraje s SF Jazz Collective či s Joshuou Redmanem. Je znát, že silný materiál byl před studiovým natáčením nejdříve prověřen koncerty. Trio je neobyčejně sehrané a tvoří jeden tvůrčí organismus. Holland k tomu poznamenává: „V podstatě jsme hráli souvislý set. Jakmile jsme začali, velmi zřídka jsme přestali, prostě jsme pokračovali dál.“ V devíti autorských skladbách se vedle melodického jazzu (Another Land, Gentle Warrior a solo kytara v Quiet Fire) a jazz-rocku (úvodní Grave Walker, 20 20) dere na povrch jižanský rock s výraznými riffy (The Village) a blues (Passing Time, závěrečná Bring It Back Home), v němž dokonce ožívá odkaz Jimiho Hendrixe. Doslova kytarovou jízdu snů lze pak slyšet ve skladbě Mashup. Samozřejmě ani rytmika nezůstává hutnému a šťavnatému soundu nic dlužna.
„Album postavené na zvuku tuby překvapivě není až tak překvapivé. Příjemný poslech. Ale není to málo?“ Toto jsem napsal v recenzi na předchozí album Call For Winter norského tubisty Daniela Herskedala. Jeho novinka Harbour je naštěstí zase plná života. Ale také smutku. V pořadí šesté album pro Edition Records natočil fenomenální tubista (a zde také hráč na basovou trubku) tentokrát v triu s osvědčenými spoluhráči – pianistou Eyolfem Dalem (též celesta) a bubeníkem Helgem Andreasem Norbakkenem (také marimba). Herskedal potvrdil svoji pověst výsostného lyrika, ale tentokrát je v jeho hudbě hodně emocí. Inspirace se vrátila k moři jako k divokému živlu, před nímž je nutno hledat úkryt. Album bylo nahráno loni v prosinci ve studiu Ocean Sound Recordings na ostrově u členitého norského pobřeží. Proto hudba evokuje pocit tepla a ochrany před nevlídným počasím a rozmary moře, zároveň je inspirována migrační krizí, jež vrcholí nejpalčivěji právě na nekonečné mořské hladině. Hluboké témbry, minimalistický rytmický proud, zvukomalebnost, proměnlivá dynamika, melancholie, tesknota, to vše se tu střetává se strhujícími arabskými motivy plnými nejen tanečního veselí, ale též dramatu, tragiky. Proud narativně sugestivní hudby ústí do závěrečného, desátého tracku s všeříkajícím názvem The Beaches of Lesbos; tklivý, hluboký smutek, zlověstné údery bicích, nakonec krystalicky čistý zvuk klavíru… Že by přece jen naděje?
24. září vyšel orchestrální klenot s příznačným titulem Imaginary Visions, pod nímž je podepsána čtyřiatřicetiletá americká skladatelka, aranžérka a dirigentka japonského původu Miho Hazama. Ta album natočila s Dánským rozhlasovým big bandem, jehož je od roku 2019 šéfdirigentkou. „Je to pro mě významný milník. Vzhledem k tomu, že mám klasickou hudební průpravu, moje zvukové představy byly dosud více symfonické,“ nechala se slyšet Hazama, která v New Yorku mimochodem založila i ansámbl pro soudobou hudbu m_unit. „Ale Dánský rozhlasový big band mi otevřel oči a nasměroval mne k opravdovému velkokapelovému jazzu. A je natolik otevřený a nadšený pro moji novou hudbu, že mne práce s ním nadchla. Skladby na albu jsou inspirovány jeho barvami, charakterem hry, dynamikou, autentičností a jedinečností. Inspirovala jsem se také odkazem bývalých šéfdirigentů DRBB, jako jsou Thad Jones, Bob Brookmeyer a Jim McNeely. Studium jejich skladeb mě rozhodně přimělo připomenout si jejich způsoby stavby harmonie, hudební vibrace, formy, i jejich rytmické motivy, orchestrace a kompoziční i aranžérské nápady. Ale v žádném případě je nekopíruji, navazuji na myšlenky těchto mistrovských tvůrců.“ Je to od ní sympatické, že se vrátila k modernímu orchestrálnímu zvuku šedesátých let. Totéž činila i Maria Schneider, současná bigbandová ikona, než našla vlastní osobitou tvář, a většina lídrů velkých jazzových těles z jejího pojetí vychází. Hazama se ke schneiderovskému soundu hlásí pouze v jedné skladbě – Your Scenery Story. V ostatních šesti kompozicích pracuje s bigbandovým výrazivem jinak, více s odpichem, více s důrazem na hutnost a šťavnatost, než na drobnokresbu a zvukomalbu; zazní dokonce i jazz-rock (On that Side). A s tím se snoubí ruku v ruce i mnohdy strhující sólové chorusy například flétnisty Nicolaie Schulze, kytaristy Pera Gadea, trumpetisty a křídlovkáře Madse la Coura, pianisty Henrika Gundeho, altsaxofonisty Petera Fuglsanga, trombonisty Petera Dahlgrena, barytonsaxofonisty Anderse Gaardmanda, trumpetisty Mårtena Lundgrena a bubeníka Sørena Frosta.
Dave Holland, Kevin Eubanks & Obed Calvaire: Another Land
Daniel Herskedal: Harbour
Miho Hazama: Imaginary Visions
Edition Records https://editionrecords.com/