Tento víkend budeme klasičtí. Vídeňsky, respektive salzbursky klasičtí. A zahraje nám k tomu ten nejklasičtější klasik, Johannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart, jenž ve středu oslavil úctyhodné 260. narozeniny.
Jako znělka nám poslouží In Re don Giovanni Michaela Nymana, radikální simplifikace materiálu z „Katalogové árie“, v níž sluha Leporello vypočítává milostné „zářezy“ svého pána.
A ještě jedna čistě zvuková vložka: Takto zní zvonohra v Mozartově rodném Salzburku
Bernhard Lang napsal operu I Hate Mozart k minulým Wolfiho kulatinám (recenzi najdete v HV 1/2009).
Mozarta máme zařazeného jako skladatele. Jaký byl ovšem jako improvizátor? Tuto otázku rozebírá ve své přednášce americký muzikolog Robert Levin.
A na Mozarta improvizující Uri Caine.
Byl Mozart předchůdcem Cageových náhodných operací? To ne, ale jeho „stavebnice“, v niž se pomocí hodů kostky skládají předpřipravené fragmenty do nových kombinací je pěkná společensko-hudební hříčka.
Že byl Wolfgang rošťák, to víme z jeho korespondence, kde nešetří skatologickými poznámkami. Z podobného ranku je i jeho krásný kánon Leck mich im Arsch, v překladu Vyliž mi…
A na závěr jeden Mozart český, Mozart K