Z loňské snůšky tuzemských jazzových alb zůstal poněkud ve stínu debut pražského souboru Molotow Moloch Quartet. Málem se mi Enter the Avoid vyhnul. A to by mne mrzelo, protože jde o výtečný počin čtveřice z nastupující jazzové generace.
Kvarteto vzniklo na podzim roku 2015 s tím, že bude otevřeno všem možným inspiracím, které je moderní jazz schopen vstřebat. Tvoří jej saxofonista Šimon Herrmann, kytarista Vojtěch Výravský, bubeník Filip Tománek a kontrabasistka i baskytaristka Klára Pudláková. K debutové nahrávce se propracovali trpělivě, s poctivostí a pílí, jaká u mladých hudebníků není rozhodně pravidlem. A letos na jaře koncertovala kapela již v Českém centru v Paříži…
Album, vydané vpravdě nezávislým labelem Polí5, zaujme již vydařeným coverem výtvarnice Anny Veroniky Křížové. Než jsem se ponořil do hudby, zajímalo mne, jak ji charakterizuje sama kapela. Termíny jako „groove-jazz“ či „progressive-jazz“ leccos naznačovaly, ale o to větší překvapení mne čekalo. Hudbu sice vystihovaly, zároveň to však byla jen prázdná slova, tím prázdnější, oč déle jsem poslouchal. Zajímalo by mne, zda titul alba nějak nesouvisí s existencí fantasmagorického filmu Enter the Void Gaspara Noé z roku 2009, vůči kterému by se ale estetikou obsahu notně vyhranil…
Hudba kvarteta je založena na vydatných kontrastech. Enter the Moloch je vyostřeným vstupem, bez skrupulí, dokonce s grungeovým zahuštěním, ovšem s čistoskvoucím, rázným motivem. Strýček Grácio se s tím také nemazlí; vše je tu řízně proti sobě, v kontrapunktu, s proměnlivou dynamikou i rytmičností, se saxem syceným elektronikou a se sólem elektrifikovaných houslí hostující Jany Havlákové. Gabriela je naproti tomu zpěvná, lyrická, příjemná. Molotow začíná rozvolněně, jakoby nesměle, muzikanti jen tak nahazují téma; ovšem pak se nadechnou, sax s kytarou svedou nelítostný souboj, rytmika je jako rozpálený ingot. Prostě power-jazzová delikatesa s příměsí elektronické jíšky a free-jazzového koření. Následující Moloch také klame, když je zprvu baladicky niterný, až zvonivý; vpád nadupané energie se tentokrát střídá, aby posluchače nakonec zmátl brebentící lidský hlas. Pepík pracuje s melodií v proaranžovaném toku, se sóly kytary, tenora a hravých bicích. Noc nad Mrákotínem ševelí, jemně zvučí, postupně nabývá na intenzitě. Smíření poté působí jako jemnůstka, s nesmělým dechem, s průzračnými kontrabasovými vyhrávkami, posléze s výrazným motivem vyloupnutým ze saxu a kytary. Album pak vpravdě vrcholí jazz-rockově rozbujelou skladbou Egypťan, s výrazným exotickým tématem, s proměnlivostmi v rozvolněném duetu saxu s bicími či naopak intenzivními sólovými chorusy. Stopáž je uvedena 7:51, ale končí nečekaně na 6:10; posečkejte 40 vteřin, a vyloupne se odvazový taneční rej s free-jazzovou codou. Prostě samá překvapení.
Molotow Moloch Quartet: Enter the Avoid
Polí5 https://www.polipet.cz/