Pátého listopadu budou v Praze hrány orchestrální pecky Iannise Xenakise, což slibuje mimořádný zážitek. Tak se na něj připravte.
Původem byl z Řecka, ale většinu života prožil ve Francii, byl vystudovaným architektem, ale proslavil se jako tvůrce nezaměnitelné hudby. Tolik v kostce Iannis Xenakis, skladatel, jehož hudba se popisuje jen těžko, ale většinou přináší silný zvukový zážitek. Zároveň to není hudba snadná – pro interprety, ani pro posluchače – pročež se hraje, alespoň v českých zemích, zřídka. A platí to ještě více pro hudbu orchestrální. Přimět několik desítek orchestrálních muzikantů, aby se zodpovědně utkali se nadmíru hustým pletivem Xenakisových kompozic, není snadné. Před několika lety založené mezinárodní těleso Ostrava New Orchestra je ovšem týmem vhodným právě pro takové úkoly. A díky tomu se můžeme těšit na koncert, který se odehraje 5. listopadu v sále pražského Centra současného umění DOX a který pořádá Ostravské centrum nové hudby. Název koncertu je hezky návodný – Zásadní Xenakis. Zazní na něm tři orchestrální díla pod taktovkou Petra Kotíka. Na takovou hudbu je lepší chodit poučen, proto věnujme víkend taktické přípravě.
Ata z roku 1987, hezky s partiturou.
Zvukomalebný název Troorkh v sobě skrývá obsazení kompozice z roku 1991: trombón a orchestr. V době svého vzniku byl označen za „prakticky nehratelný“, mimo jiné vzhledem k obrovskému tónovému rozsahu.
V Praze bude sólistou William Lang a ten natočil pro tuto příležitost krátkou pozvánku, na níž můžete slyšet právě úvodní tóny skladby.
Aïs z roku 1980 je pojatá jako dvojkoncert pro baryton a perkuse. Zpěvák přednáší starořecké texty Homéra a Sapfó, které se většinou týkají smrti. Aïs je mimochodem ekvivalentem jména Hádes. Poslechněme si jedno archivní provedení z Ruska.
Xenakis sólistovi mimo jiné předepsal křik inspirovaný voláním středomořské poštolky symbolizující „hlas Osudu“.
Vokální part byl původně určen pro řeckého zpěváka Spyrose Sakkase, který se objevil i v jiných Xenakisových dílech.
V Praze se role ujme Holger Falk, jenž se s Xenakisovými nároky vyrovnal třeba v Oresteie.