Na francouzském labelu Yolk Records vydalo nejnovější album Matthieu Donarier Trio – zove se Papier Jungle a jde o třetí album tohoto tria. A řeknu to otevřeně hned na úvod: Je nejvydařenější!
Matthieu Donarier patří k nejvyhledávanějším francouzským saxofonistům (ale u nás prakticky neznámým). Kromě domácí scény hrál intenzivně také s Patem Methenym či Davem Liebmanem. Vlastní trio založil v roce 1999 a předchozí dvě alba – Optic Topic (2004) a Live Forms (2009) – byla vysoce ceněna kritikou i širokou jazzovou veřejností. Poté trio úzce spolupracovalo s Shanbehzadeh Ensemble, hrajícím (mnohdy progresivně) tradiční hudbu z jížního Íránu. To se projevilo i na jejich vlastním přístupu k jazzu – hudba tria zintenzivněla, působí sice soudržněji, přesto ale ještě svobodněji, než tomu bylo předtím. Autora kompozic, aranží a saxofonistu Donariera doplňuje nadějný francouzský kytarista Manu Codjia a zkušený švédský bubeník Joe Quitzke (žijící od roku 1996 v Paříži).
Více než pětačtyřicetiminutové album Papier Jungle obsahuje 8 skladeb, z nichž pět je autorských. Úvodní kompozice Bleu Celeste ale pochází z pera jiného znamenitého francouzského jazzového progresivisty, kterým není nikdo jiný, než Alban Darche, spoluzakladatel labelu Yolk Records. Minimalistický základ, nervní bicí, hravý tenor a zvukově vypjatá elektrická kytara vytvářejí velmi drsný a zároveň až bezstarostný zvukový povrch. V následující, již Donarierově skladbě Foggy She Walks, přejde trio do lyrické melodičnosti, lehce taneční, s čistým klenutým saxofonovým zvukem a frisellovsky vykrouženým kytarovým lahoděním. Trio také dokáže vykouzlit velmi tajuplnou a vzletnou náladu, jako je tomu v křehké In Fine: Ashes. Svižná a ostrá frázování pak uvozují The Hunt, než se to prostřídá s minimalistickou figurou a následným soubojem kytary se saxem. Velmi zdařile vyznívá osobitá adaptace slavné klavírní Lisztovy La Lugubre Gondole (mimochodem z roku 1882) – po rozvolněném úvodu kytary a bicích se vyloupne hlavní motiv, jemně soustružený tenorem, který pak vybuchne v patrně nejlepší sólo alba. Pozvolna budovaná gradace hudebního toku se po páté minutě rozlije do rozvolněné jímavosti, snad i jakési úzkosti, aby se pak ve finále hudba nádherně vyklenula. Ve skladbě Limbs si ale trio patřičně zařádí; avšak není to bezuzdný free-jazz, spíše taková ta netrpělivost už-už-vybuchnout, až se chvílemi hlavně kytara jakoby sama sebou zalkne, zatímco bicí z erupcí přechází náhle v nervózní šelestění; poté se všechny tři hlasy spojí, doplňují, proplétají ve vášnivém rozhovoru. Trio si hravě zaskotačí v půvabné kompozici Hobo Track #3 – hudební materie vychází z houpavého rytmu jedoucího starého vlaku. Album vrcholí neobyčejně zdařilou adaptací slavného klavírního kusu Erika Satieho Piece Froide (z roku 1897). Zde Donarier exceluje pro změnu na sopránku a trio zde střídá v častých změnách, zlomech a dynamických i výrazových eskapádách taneční a hravé polohy s dramaticky naléhavými.
Matthieu Donarier Trio: Papier Jungle
Yolk Records (https://www.yolkrecords.com/en/)