Již první album Renaissance, jež vokalistka Anna Gadt (vlastním příjmením Stepniewska) před rokem natočila pro košický label Hevhetia, objevilo pro našince další výraznou osobnost polského jazzu; celkově to byl ovšem již čtvrtý opus této s chutí experimentující divy. Letošní počin Mysterium Lunae vznikl v kvartetu, který posílila lucemburská violoncellistka Annemie Osbourne. Ta je absolventkou prestižní Juilliard School v New Yorku (2013) a její nástroj z roku 1750 je slyšet třeba v britském souboru Eusebius Quartet. Očekával jsem, že právě ona přinese v souladu s titulem alba jistou vzletnost a magičnost, ale hluboce jsem se mýlil. Violoncello naopak umocnilo svými mnohdy drásavými podkresy experimentální, rozervanou a emotivně narativní hudbu kvarteta, jež vedle Anny Gadt tvoří pianista Lukasz Ojdana, kontrabasista Maciej Garbowski a bubeník Krzysztof Gradziuk. Mystérium Měsíce tady neznamená mystiku či spiritualitu ve stylu New Age, a už vůbec ne romantismus; jde o symboliku odrazu životních zkušeností na tvorbu (a člověka obecně) podobně, jako Měsíc odráží sluneční paprsky. A oněch 17 skladeb, jež naplňují bezmála sedmdesátiminutovou plochu, zdaleka nejsou pouze o světle…
Jako červená nit se albem vine poezie Boleslawa Leśmiana, jednoho z prvních polských symbolistů a expresionistů (1877-1937). Zpěvačka a vokální improvizátorka si nemohla přát lepší spoluhráče; tento básník byl totiž současníkem skladatele Karola Szymanowského, a jeho hudbu uchopilo v roce 2013 na albu Szymanowski jazzové trio RGG, jež tvoří právě členové jejího kvarteta. Oba umělci měli k sobě duchovně blízko, a tak si zpěvačka s instrumentalisty náramně rozumí. Jejich vzájemná interakce je natolik obdivuhodná, že se i ty části, jež vznikaly volnou improvizací, svojí sdělností nijak neliší od komponovaných. V této souvislosti obdivuji Balwan – improvisation #2, kde zpěvačka společně s pianistou dosáhli až snové nálady. Naproti tomu Ballada bezludna – improvisation #3 je natolik rozvolněná, že vyvolává až nepříjemné znepokojení. Jednu báseň zhudebnil pianista Ojdan – We śnie otevírá album; víří bicí, piano a violoncello hloubí dno a zpěvačka utrhuje z celého hlasového rejstříku plody a proměňuje je ve slova. Autorsky přispěl i Garbowski – jeho zhudebnění básně Gdybym spotkal ciebie je naopak lyricky nadýchané. Samozřejmě lví podíl na obsahu alba má zpěvačka, jejíž skladatelské kvality se projevily naplno již na předchozích projektech. V prvé řadě zmíním ty skladby, ve kterých její schopnost jedinečně narativního vokalizování dosáhla vrcholu. V Seismic Waves k vokálním plochám přidává také emotivní scat, aniž by narušila až vzletnou lyričnost, zatímco The Prophet proplétá výrazná melodie, zprvu zpívaná, posléze vokalizovaná, jež nakonec vyústí ve skvostné klavírní preludium. Skladba Perfect Praise má sakrální charakter, postupně rozbíjený nervní rytmikou a vypjatým vokálem. Świtezianka je už naplno exaltovaná, což vynikne ještě drtivěji díky křehkému klavírnímu intermezzu. V The Tree Of Life pracuje pětice protagonistů taktéž nápaditě s dynamikou a kontrastem mezi vypjatostí a zklidněním v neustálém pohybu. Finále alba je pak vskutku vyvrcholením: po chorálovém Introduction vás pohltí Mysterium Lunae, založené na kontrapunktu vokálu a instrumentální složky, z níž navíc vybuchují navztekané bicí. Ovšem celkové zlyričtění vše vrací do zářivého světla. V tomto případě lze hudebníkům věřit. To není podbízení.
Anna Gadt Quartet feat. Annemie Osbourne: Mysterium Lunae
Hevhetia (www.hevhetia.sk)