- Inzerce -

Spinifex: Amphibian Ardour

Formace Spinifex (občas s různými přídomky) funguje v proměnlivých mezinárodních sestavách od roku 2006 a má svou základnu v Amsterdamu. Jakýmsi styčným důstojníkem je tu vždy německý saxofonista Tobias Klein, který je také autorem většiny repertoáru, což platí i na zatím nejnovějším opusu Amphibian Ardour, jímž se ovšem jako červená nit proplétají tradiční súfijské melodie. To není v historii Spinifex úplná novinka. Již v roce 2011 totiž po koncertování v Indii vytvořili projekt s místními hudebníky. Ovšem „styl“ Spinifex by se dal charakterizovat jako fúze fúzí, tudíž je tady všechno jinak. Není to většinou klasická transpozice tradicionálů do podoby avantgardního jazzu ani avant-jazz kořeněný orientálními prvky, ale amalgam s jejich dalšími výchozími metodami, kde se mísí metal s kutálkou nebo třeba psychorock s ultrasvobodnou improvizací. Ani Kleinovy kompozice nemají nějaký jednolitý rukopis. Vedle hutné vypalovačky Bohemians Gone Extragalactic tu tak najdeme do všech stran rozevlátou skladbu Things That Occur či v případě titulní skladby přírazově valivý monolit, nad nímž se vznáší štěbety belgického trumpetisty Barta Marise a místy i amerického saxofonisty Johna Dikemana. Kapitolou samou o sobě je pak Losing One Object A Day, kde glassovsky minimalistický začátek přejde do až k tanci vyzývajícími jazz beatu, aby se vše ke konci vrátilo k původnímu motivu v geniálně rozkotané podobě. Ještě složitější strukturu-nestrukturu má Doppio Nudo Dal Niente, kde se lyrické motivy střídají s abstraktními pasážemi a klouzavou i rozdrnčenou kytarou Nizozemce Jaspera Stadhoderse, který se mimochodem u nás v poslední době představil především v žižkovském klubu Punctum v nejrůznějších sestavách od Vandermarkových Made To Break přes hardcoreovou úderku Cactus Truck až po kapelu se signifikantním názvem Polyband a 14. listopadu ho tam můžete zastihnout v triu se saxofonistou Davem Rempisem a bubeníkem Frankem Rosalym. Víceméně vyklidněnější polohu představují dvě skladby z pera portugalského basisty Goncala Almeidy, který v závěrečném tracku Icarus vzdává hold hudbě balkánského typu. I těm však dává řácký odpich v neposlední řadě německý bubeník Philipp Moser. Každopádně se na tomhle albu nenudíte.

Spinifex u nás již hráli před časem v Pardubickém Divadle 29 a letos se představí na festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové hned ve dvou mutacích. Coby Spinifex Soufifex se v pátek 12. 10. v kavárně Kraft zaměří právě na mutace tradiční súfijské hudby a v bigbandové podobě Spinifex Maximus je v sobotu 13. 10. v Biu Central doplní česká dechová sekce ve složení Michal Wroblewski, Marcel Bárta (saxofony), Jiří Gernt (tuba), Richard Šanda (trombón) a na trubky Jan Přibil a Nor Didrik Ingvaldsen.

Spinifex: Amphibian Ardour

TryTone (trytone.org)

 


Free Forms of Arts na Ponavě

Zelené žáby, udu i kontrapunkt hostí kavárny.

Zkouška sirén – Zvuky rajského kovu

Otec Dionysios Tabakis chválí Boha s elektrickou kytarou a umělou inteligencí.

Kyjevský kolektiv Opera Aperta a jejich empatické divadlo krutosti

Jak si představit operu vznikající ve válečných podmínkách? Lze vůbec o válce promlouvat prostřednictvím opery? 

Ticho a všechno kolem

Různé podoby „ticha a věčnosti“ na koncertě Konvergence.

Mlčící božský hlas aneb Návrat anděla

Tento text vznikl u příležitosti třetího výročí úmrtí Petra Rezka – jako vzpomínka na dávné časy a jako odpověď na jednu z posledních prací světlého myslitele a kongeniálního tvůrce.

Sametové podzemí v Pakulu

Jediný český koncert Velvet Underground se uskutečnil 13. června 1993.

Busking aneb Hledání

Ensemble Opera Diversa se rozloučil s koncertní sezonou ve vnitrobloku.

Masterclass s Barbarou Hannigan

Od niterného prožitku ke (zdánlivě) spontánnímu projevu.

Zkouška sirén – Putování mezi Rackem a Kuňkadlem

Hana Kotková, Salvatore Sciarrino a Luigi Nono v Národním technickém muzeu.

Opravit svět, který se rozpadá

Klavírista Daan Vandewalle zahraje v Příbrami.