- Inzerce -

Spinifex: Amphibian Ardour

Formace Spinifex (občas s různými přídomky) funguje v proměnlivých mezinárodních sestavách od roku 2006 a má svou základnu v Amsterdamu. Jakýmsi styčným důstojníkem je tu vždy německý saxofonista Tobias Klein, který je také autorem většiny repertoáru, což platí i na zatím nejnovějším opusu Amphibian Ardour, jímž se ovšem jako červená nit proplétají tradiční súfijské melodie. To není v historii Spinifex úplná novinka. Již v roce 2011 totiž po koncertování v Indii vytvořili projekt s místními hudebníky. Ovšem „styl“ Spinifex by se dal charakterizovat jako fúze fúzí, tudíž je tady všechno jinak. Není to většinou klasická transpozice tradicionálů do podoby avantgardního jazzu ani avant-jazz kořeněný orientálními prvky, ale amalgam s jejich dalšími výchozími metodami, kde se mísí metal s kutálkou nebo třeba psychorock s ultrasvobodnou improvizací. Ani Kleinovy kompozice nemají nějaký jednolitý rukopis. Vedle hutné vypalovačky Bohemians Gone Extragalactic tu tak najdeme do všech stran rozevlátou skladbu Things That Occur či v případě titulní skladby přírazově valivý monolit, nad nímž se vznáší štěbety belgického trumpetisty Barta Marise a místy i amerického saxofonisty Johna Dikemana. Kapitolou samou o sobě je pak Losing One Object A Day, kde glassovsky minimalistický začátek přejde do až k tanci vyzývajícími jazz beatu, aby se vše ke konci vrátilo k původnímu motivu v geniálně rozkotané podobě. Ještě složitější strukturu-nestrukturu má Doppio Nudo Dal Niente, kde se lyrické motivy střídají s abstraktními pasážemi a klouzavou i rozdrnčenou kytarou Nizozemce Jaspera Stadhoderse, který se mimochodem u nás v poslední době představil především v žižkovském klubu Punctum v nejrůznějších sestavách od Vandermarkových Made To Break přes hardcoreovou úderku Cactus Truck až po kapelu se signifikantním názvem Polyband a 14. listopadu ho tam můžete zastihnout v triu se saxofonistou Davem Rempisem a bubeníkem Frankem Rosalym. Víceméně vyklidněnější polohu představují dvě skladby z pera portugalského basisty Goncala Almeidy, který v závěrečném tracku Icarus vzdává hold hudbě balkánského typu. I těm však dává řácký odpich v neposlední řadě německý bubeník Philipp Moser. Každopádně se na tomhle albu nenudíte.

Spinifex u nás již hráli před časem v Pardubickém Divadle 29 a letos se představí na festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové hned ve dvou mutacích. Coby Spinifex Soufifex se v pátek 12. 10. v kavárně Kraft zaměří právě na mutace tradiční súfijské hudby a v bigbandové podobě Spinifex Maximus je v sobotu 13. 10. v Biu Central doplní česká dechová sekce ve složení Michal Wroblewski, Marcel Bárta (saxofony), Jiří Gernt (tuba), Richard Šanda (trombón) a na trubky Jan Přibil a Nor Didrik Ingvaldsen.

Spinifex: Amphibian Ardour

TryTone (trytone.org)

 


Ostravská punková smršť s Horstem Fuchsem, Spinozou a klauny

Osmé bienále New Opera Days Ostrava neboli Dny nové opery Ostrava v pěti večerech přineslo celkem sedm oper – šest premiér světových a jednu evropskou.

Kardiostimulátor 268

Libanonské taneční iluze, ambientní bubnovačka a skryté signály.

Zkouška sirén – Smetiprach

O řekách, komunitách, paměti a písni

Kardiostimulátor 267

Hudba nová průmyslová, přátelské klavírní dialogy a pobyt u jezírka

Hermovo ucho – Many Many Women a Fin de Partie

Dva příklady, jak překládat marná slova do hlubokomyslné hudby.

Jen musíš cítit, že to jde z tebe

Inovativní formy umění v kulisách Jáchymova a v rukou mladých lidí.

Komponování jako darwinovský proces

Jak lze v současnosti provokovat podle Elliotta Sharpa.

Škatulka ambientu je pro mě docela úzká

Rozhovor s Ladislavem Buchtou aka Ladbuchem.

Free Forms of Arts na Ponavě

Zelené žáby, udu i kontrapunkt hostí kavárny.

Zkouška sirén – Zvuky rajského kovu

Otec Dionysios Tabakis chválí Boha s elektrickou kytarou a umělou inteligencí.