18. září vyšlo netrpělivě očekávané čtvrté album dánské kapely s notně zavádějícím názvem Girls In Airports. A je jasné, že album Fables, které vydal britský label Edition Records na CD i LP, aspiruje na dánské alternativní album roku…
Letiště jsou unikátním místem, místem úžasu a vzrušení, nabízejí magickou schopnost být během pár hodin na druhé straně zeměkoule; a když si to k tomu přimyslíte sličné dívky, jde dozajista o velmi příjemných pár hodin. Podobně je tomu i s hudbou Girls In Airports. Dívky jsou jen zastíracím manévrem, který má nalákat posluchače, aby se vydal na výlet po cituplnostech tohoto světa. Když kapela začínala, byla to obyčejná studentská parta, hrající po klubech v Kodani. Dokud je čirou náhodou neslyšela dvojice hudebních agentů, jeden z Brazílie, druhý z Číny. Bez podpory jakéhokoliv managementu a nahrávací smlouvy se mladíci stali koncertní senzací v Jížní Koreji, New Yorku, Německu, Portugalsku, Londýně a Belfastu. A pak už měli otevřeny dveře nahrávacích studií. Nahrávka Bajek vznikla letos v březnu v kodaňském Studiu R. Výsostně autorský materiál je založen na příbězích z různých míst a životních situací v dánské metropoli a zároveň je inspirován filosofií stejnojmenného alba jazzového novátora Charlese Minguse; mimochodem pracovní název desky v počátku vzniku byl právě Mingus. Však se také nahrávka rodila formou jazzové dílny; kapela spojila individuální přístup s kolektivním étosem, z čehož vykrystalizoval pak její jedinečný zvuk, plný napětí v kontrapunktu saxofonového dvojhlasu (Martin Stender, Lars Greve) s bicími (Mads Forsby) a perkusemi (Victor Dybbroe), přičemž mnohotvárné klávesy (Mathias Holm) vytvářejí ještě další zvukovou plástev.
Girls In Airports, představitelé progresivního jazzu, na devítitrackovém albu Fables čerpají ještě více než na předchozích deskách z ambientu, industrialu, rockové psychedelie 60. let, minimalismu a free-jazzu á la Sun Ra. Onen typický vesmírný mysticismus vystopujeme především v prvním vrcholu alba v podobě šestiminutovky Randall´s Island. Rytmický základ je zde navíc sycen např. minimalistickým tokem marimby. Směs ambientních a psychedelických barev v kontrastu s free-jazzovou špínou a industriálními bicími zabarvuje titulní (a úvodní) Fables. Pak jsou tu skladby, které by mohly klidně posloužit jako hudba k Lynchovým filmům (Aftentur, závěrečná Episodes). Nechybí ani líbivosti, jež okouzlují, aniž by ale sklouzly do kýčovitosti (alespoň já tam podbízivost necítím): perlivá Sea Trail, výrazně melodická Mammatus či bručivě rozechvělá Yola. Vrcholem je pak dvojice na sebe navazujících kompozic, postavených na mingusovsky hutných sazbách, výrazové proměnlivosti a dechberoucí emoční gradaci; Aeiki působí až omamně, jak je tvárná, nesmírně bohatá a zvukově intenzivní, Dovetail navíc korunuje emočně vypjatý klarinetový lament (Lars Greve).
Nádherné album!
Girls In Airports: Fables
Edition Records (https://editionrecords.com)