- Inzerce -

Skvostné sólo pro osmistrunnou kytaru Giorgose Tabakise

Aténský kytarista tady a teď. Přidal další strunu. A potom?

Giorgos Tabakis v roce 2020 natočil výtečné album Dual Nature společně s německou basklarinetistkou Rebeccou Trescher. Na něm hrál ještě na sedmistrunnou kytaru. Na novém albu hEre nOw theN hraje již na nástroj osmistrunný, pojmenovaný MOOV, který pro něj vyrobil houslař George Behlivanoglou. Pokrývá zvukové spektrum balkánských, středovýchodních a východních strunných nástrojů (např. indický sarod). Tabakis, jak se sám vyjádřil, považuje tuto kytaru za komplexní nástroj, vnímá ji jako klavír či smyčcové kvarteto. Získal tak svobodu prozkoumávat nová výraziva, zvuky, mohl pracovat s paralelními hlasy i novými technikami. To vše v podstatě při nejjednodušším zapojení.

Kolekce deseti autorských kompozic a improvizací je sycena tonální i atonální soudobou hudbou, postupy moderního jazzu a progresivního rocku, to vše místy okořeněno tradičním řeckým zvukem především v melodiích a perkusivních polohách. Tabakis je evidentně fascinován možnostmi nové kytary, ale naštěstí jeho hra není samoúčelně bezbřehá, zahlcená přemírou tónů. Jeho kompozice mají tvar, začátek, vývoj a konec, jsou hutné a nepředvídatelné. Proměnlivost toku je samozřejmostí, postupy mohou evokovat mistrovství Egberta Gismontiho či Johna McLaughlina za časů formace Shakti. V kratších skladbách pak pracuje s pouhými několika motivy až vizionářským způsobem. Ty totiž ani tak nevybrušuje, neobrábí, ale rovnou přetavuje a metamorfuje. Jedná se o jemnůstku Touch, zprvu nadýchaný a posléze zhuštěný Dust, příslib žáru Under the Sun a především Dream within a Dream, v němž je kytara nejprve nesmělá, zvolna rekognoskující, pronikající do motivu opatrně, takže ten ještě nemůže naplno rozkvést. Až v závěru. Mezitím materie nabude intenzity a posléze se rozvolní.

Album otevírá Attraction s dobrodružně variovaným a mocně dramatizovaným folkovým motivem, přičemž dochází k proměnám výrazovým a dynamickým. V Insideout Upsidedown je kytarista nervní, vrství kontrastní hlasy, proměňuje strukturu, rozvolňuje a zase stmeluje. Cloudshapes (mimochodem nejdelší kompozice alba – 7:32) je příkladem mistrného lyrizujícího minimalismu, který podrobuje výrazovým, zvukobarevným a figurativním proměnám. Intenzivní kytarový zvuk s prog-rockovou basovou linkou v neustálých proměnách zdobí Soul & Body. Ostrá naléhavost a vyhrocené exprese naplňují Transition. Album uzavírá notně najazzlý Exodos, v němž Tabakis synkopy zcela rozvolní, poté různě zatěžká až k dramatické intenzitě, aby se vy finále vyloupla smířlivě lehká melodie…

Giorgos Tabakis: hEre nOw theN
Efkrassis Production https://www.facebook.com/ekfrassis/


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.