Aténský kytarista tady a teď. Přidal další strunu. A potom?
Giorgos Tabakis v roce 2020 natočil výtečné album Dual Nature společně s německou basklarinetistkou Rebeccou Trescher. Na něm hrál ještě na sedmistrunnou kytaru. Na novém albu hEre nOw theN hraje již na nástroj osmistrunný, pojmenovaný MOOV, který pro něj vyrobil houslař George Behlivanoglou. Pokrývá zvukové spektrum balkánských, středovýchodních a východních strunných nástrojů (např. indický sarod). Tabakis, jak se sám vyjádřil, považuje tuto kytaru za komplexní nástroj, vnímá ji jako klavír či smyčcové kvarteto. Získal tak svobodu prozkoumávat nová výraziva, zvuky, mohl pracovat s paralelními hlasy i novými technikami. To vše v podstatě při nejjednodušším zapojení.
Kolekce deseti autorských kompozic a improvizací je sycena tonální i atonální soudobou hudbou, postupy moderního jazzu a progresivního rocku, to vše místy okořeněno tradičním řeckým zvukem především v melodiích a perkusivních polohách. Tabakis je evidentně fascinován možnostmi nové kytary, ale naštěstí jeho hra není samoúčelně bezbřehá, zahlcená přemírou tónů. Jeho kompozice mají tvar, začátek, vývoj a konec, jsou hutné a nepředvídatelné. Proměnlivost toku je samozřejmostí, postupy mohou evokovat mistrovství Egberta Gismontiho či Johna McLaughlina za časů formace Shakti. V kratších skladbách pak pracuje s pouhými několika motivy až vizionářským způsobem. Ty totiž ani tak nevybrušuje, neobrábí, ale rovnou přetavuje a metamorfuje. Jedná se o jemnůstku Touch, zprvu nadýchaný a posléze zhuštěný Dust, příslib žáru Under the Sun a především Dream within a Dream, v němž je kytara nejprve nesmělá, zvolna rekognoskující, pronikající do motivu opatrně, takže ten ještě nemůže naplno rozkvést. Až v závěru. Mezitím materie nabude intenzity a posléze se rozvolní.
Album otevírá Attraction s dobrodružně variovaným a mocně dramatizovaným folkovým motivem, přičemž dochází k proměnám výrazovým a dynamickým. V Insideout Upsidedown je kytarista nervní, vrství kontrastní hlasy, proměňuje strukturu, rozvolňuje a zase stmeluje. Cloudshapes (mimochodem nejdelší kompozice alba – 7:32) je příkladem mistrného lyrizujícího minimalismu, který podrobuje výrazovým, zvukobarevným a figurativním proměnám. Intenzivní kytarový zvuk s prog-rockovou basovou linkou v neustálých proměnách zdobí Soul & Body. Ostrá naléhavost a vyhrocené exprese naplňují Transition. Album uzavírá notně najazzlý Exodos, v němž Tabakis synkopy zcela rozvolní, poté různě zatěžká až k dramatické intenzitě, aby se vy finále vyloupla smířlivě lehká melodie…
Giorgos Tabakis: hEre nOw theN
Efkrassis Production https://www.facebook.com/ekfrassis/