Alvin Curran

Tajemný zvuk v kolumbijské džungli, žaludeční křeče rezidenčních pobytů i všechna hudba, která již byla napsána.

Být Zuziakem bylo zavazující celoživotní krédo, nikoli schopnost nechat se pohodlně unášet na aktuálních vlnách světa umění.

Hudba Andrease Willerse je postvena na neustálých překvapeních, sám ji nazývá "ground music" a snaží se v ní rozvíjet současný jazyk evropského jazzu.

Klavírní „miniatura“ Vexations Erika Satieho patří zřejmě k nejhranějším odrhovačkám. Ne že by se hrávala tak často, ale autorská instrukce, že ji třeba opakovat 840krát za sebou, z ní činí rekordně dlouhou performanci.

S nedávno zesnulým Richardem Teitelbaumem se předevčírem v krátkém, osobním textu rozloučil Jozef Cseres. Připomeňme si Teitelbaumovo dílo dvěma videi - jednou sólo, jednou s Musica Elettronica Viva.

Alvin Curran a Jon Rose patří k biologickému druhu Homo sonorus symbolicus, pro který jsou tvorba zvuků a tvorba symbolů jedna a tatáž činnost.

Obšírně o hudebních maratónech letošních Ostravských dnů: osmnáctihodinová Dlouhá noc i o něco kratší Minimaraton elektronické hudby.

Desátý ročník Ostravských dnů nabídl poválečnou avantgardu, pohled na podoby minimalismu a řadu světových premiér. Nezářily tu mediální hvězdy, ale výhradně hudba.

Alvin Curran provádí autora římskými Caracallovými lázněmi, které ozvučil svým celoživotním opusem magnum. V brněnských architektonických památkách zatím debužírují hulvátští zbohatlíci a nasmlouvané instalace ustupují podnikovým večírkům.

Římské zastavení 1