indie rock

Martin E. Kyšperský sice v pár rozhovorech zmínil, že název nového alba jeho kapely je dítkem okouzlení opakováním jediného slova, já si ale stejně myslím, že jde o nějakou paní Květu, jíž do schránky chodí magazín, který se jmenuje podobně jako ona.

V katalogu vydavatelství Polí5 přibylo v únoru další silné album. Hudebnice a básnířka Stinka nám na něm servíruje žánrově pestrý a přitom autorsky celistvý repertoár v novém, električtějším zvukovém hávu. A je po všech stránkách skvělý.

Bůh suď, nakolik je výsledek skutečně inspirovaný a nakolik je spíše přání otcem myšlenky.

„Dělat něco, na co jsi hrdý je neuvěřitelný úspěch, ať už na to ostatní říkají cokoliv,“ říká Caroline Kennedy.

Nahrávka je uvozena mottem z Novalise: „Jsme blízcí probuzení, sníme-li, že sníme.“

Amanda v roli fanynky skládá působivou poklonu Legendárním růžovým tečkám.

Ukázkový space rock s moderním drivem.

Asi to není úplně šálek čaje pro puristické vyznavače striktního experimentátorství.

Špičky jehel občas umístit víc k povrchu téhle kupky jinak vonného a nejednodruhového sena.

Nejprve jsem měla pocit, že jsem svědkem náhodného setkání.