Jak jsem již předesílal v recenzi na jeho nedávný albový počin, klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal zkrátka jede. Po akustickém albu Tyče nevyhnutelné (recenze zde) nyní díky severočeskému vydavatelství Červený kůň přichází na svět deska Zlámalovy električtější formace ZKKP, a to v podobě vinylu a digitálního downloadu. Kvartet, v němž kromě Zlámala účinkují také Tomáš Vunderle Koudelka (baskytara), Jiří Kalousek (el. kytara) a Petr Ptáček (bicí), na ní přinášejí pět pouze číslovaných kusů hudby postavené především na kolektivní improvizaci a propracovaných metodách souhry (všichni se mimochodem znají také z brněnského swingového tělesa B-Side Band).
Základním východiskem ZKKP je groove, kolektivní rytmická komunikace, k níž není nutno ani předem komponovat nějaká vodítka typu melodických témat. Na první straně desky jsou nám k němu v šesti až osmiminutových porcích předvedeny tři přístupy. Jsou to rytmy energické, poučené jazzovou a funkovou tradicí, osobně se domnívám, že si tu nelze nevybavit alba Milese Davise ze sedmdesátých let, od In A Silent Way po On The Corner a Big Fun (ohledně dechů, především tehdejší přístupy Dava Liebmanna a Steva Grossmana), jednak kvůli podobné práci v budování struktur, i díky příbuzné zvukové estetice, precizní i přímočaře surové zároveň. Takto silné pochopení pro autonomní groove bez písňových či jakýchkoli připravených forem nelze na české scéně hledat zase tak snadno. Pokud bychom chtěli stopovat další příbuzné umělecké počiny, dostali bychom se také třeba k Überjamu Johna Scofielda či k Medeski Martin & Wood a obecně ke scéně moderního jazzového breakbeatu. Mnohem důležitější je ovšem to, že i skrze tento relativně prozkoumaný směr nachází každý ze ZKKP prostor i pro vlastní niterně autentickou uměleckou výpověď. Na příkladu Pavla Zlámala si tu lze prostudovat, jak v ní lze uplatnit zkušenosti s volnou improvizací, experimentálními technikami hry na nástroje (na první straně prostřídá tenorsaxofon, klarinet a basklarinet) z prostředí akademického i punkového, i se znalostmi jazzového historického kontextu. Umí si ohlídat správný prostor i pro skřípějící hlasitou freejazzovou dikci i pro jen syčivou hru na plátek. Podobně to umí z kvartetu i všichni ostatní po svém. Jednička je uvolněně groovová, dvojka v překvapivých parametrech strojově minimalistická, trojka nám ukáže, zač je toho funk a fusion.
Druhá strana alba přinese extrémy oběma směry. Čtyřka se oddává rozličné psychedelii ve volném tempu a ve vrstvení barevných ploch i třeba vrčení nezapojeného kabelu, dovoleno je vše při zachování celkové citlivé a proměnlivé dynamiky. Desetiminutová pětka pak přinese silný příběh o improvizovaných výstavbách dynamicky proměnlivých celků v rytmech pohrávajících si ve spektru od nejstarších jazzrockových pokusů ála raný Weather Report až po současné groovové přístupy. V epičnosti projevu zde hrají prim asi bicí a jejich osobitě neočekávané vpády i breaky, v celkovém zvuku kapely ovšem není ani jeden slabý článek.
Tato deska by měla potěšit jak fanouška současných jazzových inovací, tak i sběratele klasických groovových vinylů. Je jednodušše svá, sdělná i sdílná a přitom nabízí bohatý prostor pro imaginaci směrem k aktuálním inspiracím všech čtyř hudebníků. Pavel Zlámal se účastní zřejmě jen výjimečných projektů, sledujme jej bedlivě. Křest desky se bude konat 26.7. v brněnském klubu Music Lab (FB událost zde).
ZKKP: 12345
Červený kůň (http://www.cervenykun.cz)
