Mezinárodní avantgardně jazzové těleso Spinifex vystoupí se svým programem Beats The Plague v České republice letos na jaře hned čtyřikrát. V dubnu to bude v ostravském antikvariátu Fiducia (16.) a v žižkovském klubu Punctum (17.) a v květnu pak v pardubickém Divadle 29 (21.) a na brněnském Ponavafestu (22.).
Jejich zatím poslední opus Beats The Plague přináší opět kolekci energických skladeb, v niž se i tentokrát objevují orientální vlivy. Ačkoliv Spinifex tvoří „pouhých“ šest muzikantů, jejich zvuk je téměř bigbandový. To skvěle potvrzuje hned úvodní skladba Nillepez z pera belgického trumpetisty Barta Marise. Divoká jízda s neuvěřitelným nasazením. Čtyřmi skladbami je zde zastoupen původem německý saxofonista Tobias Klein. Právě jeho více než dvanáctiminutová kompozice The Voice Of Dust And Trash obsahuje ony východní prvky nejvíce, zejména díky citacím písně Az Eshgh od Rezy Shajariana. Je to krásné skloubení tradice s výbušnou freejazzovostí, ale i s až běsnivým rockovým odpichem. Přetavením nezápadní hudby do rozkolísané smršti je Bageshri, jejímž autorem je indický hudebník Madurai N. Krishnan. Kleinova Zoowiezoo je potom opravdový zvěřinec s bohatou strukturou a skvělou prací s proměnlivou dynamikou. Portugalský basista Goncalo Almeida je zde autorem dvou drobnůstek – Fuck The Pest a řácky přitvrzené bouře Sex + Pestilence. Zvláštní pozornost si pak zaslouží závěrečná více než třináctiminutová skladba kytaristy Jaspera Stadhouderse I´ll Call You In A Hundred Meters, v níž se snoubí krkolomné pasáže s hravě melodickými částmi. Suma sumárum je to však živočišný nápřah od počátku do konce.
Původem americký saxofonista John Dikeman se sice autorsky u Spinifex příliš neprosazuje, ale dostatečně se vyřádí v nespoutaných improvizacích i v řadě dalších uskupení, jichž najdeme na amsterdamské scéně skutečně bezpočet. Kvarteto, kde mu jsou partnery pianistka polského původu Marta Warelis, v Kanadě narozený kontrabasista Aaron Lumley a americký bubeník Frank Rosaly, vydalo nedávno koncertní záznam Sunday at De Ruimte, který má přes veškerou divokost skutečně sváteční atmosféru a nechybí v něm ani prostor pro rozjímání. Úvodní téměř desetiminutová seance Juniper Fields je určitým rozjezdem s chřestivými bicími a leckdy až něžnými saxofonovými party, ale vzhledem k celku jde tak trochu o „ticho“ před bouří. Ta se plně rozvine teprve ve střední části třiadvacetiminutové instantní kompozice Masquerade Charade, jejíž název celkem vystihuje, o co tu jde. Je to démonický rej s plnou barevností a vehemencí. Další dvě části s cca patnáctiminutovou stopáží pak už z daného nasazení prakticky nepoleví, ale přesto v sobě nesou i určité nosné zvukové obrazce.
Spinifex: Beats The Plague
TryTone (www.trytone.org)
Marta Warelis/Frank Rosaly/Aaron Lumley/John Dikeman: Sunday at De Ruimte
Tractata Records/Doek RAW (https://doekraw.bandcamp.com)