Hermovo ucho – Naslouchání ptačím ritornelům
Dvakrát o estetizaci ptačího zpěvu.
Jozef Cseres
Rhizomatické formy Mortona Feldmana jako lektura
Žijeme v polycentrickém světě plurality a časových anomálií, kde je jistá pouze nejistota a v němž číst Deleuze s Guattarim a poslouchat Feldmana je smysluplnější než se probírat plejádami vyprázdněných repetic.
Hermovo ucho – Mlčení o hudbě v Cíferi (pro Marietku)
Sveťo Ilavský byl v mládí talentovaný klavírista se sklony improvizovat i komponovat. Pod rozhodnutí stát se nakonec především malířem se zřejmě v nemalé míře podepsala skutečnost, že pochází z výtvarnické rodiny. Hudbu však nikdy neopustil.
Hermovo ucho – Henryho Beethoven aneb Umění remixu
Beethovenova Desátá existuje.
Hermovo ucho – Apocalypse Postponed
Beletrii čtu jen sporadicky, ale v posledním čase jsem měl štěstí na tři nové romány. The Readymade Thief od Augusta Rose, The Bride Stripped Bare by Her Bachelors, Even od Chrise F. Westburyho a Drone and Apocalypse od Joanny Demers mne hodně pobavily.
Hermovo ucho – Jak jsem strávil poslední neděli koronavirové izolace s Erikem Satiem
Klavírní „miniatura“ Vexations Erika Satieho patří zřejmě k nejhranějším odrhovačkám. Ne že by se hrávala tak často, ale autorská instrukce, že ji třeba opakovat 840krát za sebou, z ní činí rekordně dlouhou performanci.
Hermovo ucho – Kurtágův Beckett po internetu
Pro celistvý audiovizuální charakter královského žánru mi připadá mediální distance zcela nepřijatelná. O první opeře Györgye Kurtága – adaptaci Beckettova Konce hry – zhlédnuté online.
Richard Teitelbaum 1939-2020
Richard Teitelbaum se naštěstí prezidentem nestal, ani ho nikdo nezastřelil, odešel ze světa v důstojném věku necelý měsíc před jednaosmdesátinami, příčinou smrti byla mrtvice (politická smrt by byla nedůstojná).
Hermovo ucho: Hudba a její posluchač v karanténě
Abych v sobě probudil chtíč, posedlost a další sběratelské ctnosti, pustil jsem se do třídění a uklízení nakupených artefaktů, jež několik let překračuji, obcházím a prokládám v ne příliš prostorném bytě.
Hermovo ucho – Vašulkovi jako hudebníci?
Tak i Woody to má už za sebou. Ačkoli odešel v úctyhodném věku dvaaosmdesáti let, jeho odchod mne dost zaskočil. Zřejmě proto, že poslední dva roky se o něm v Brně hodně mluvilo, a kdo je v řečech, ten jaksi déle a intenzivněji žije.