Improvizujících harfenistek je jako šafránu. Švédka Stina Hellberg Agback se rozhodla s tímto navýsost kultivovaným nástrojem natočit hudbu energeticky výživnou, mnohdy i brutální jako americký fotbal…
Takové to avantgardní břinkání, vlastně podobné sólovým výletům Filipa Topola.
JD Zazie na svém dlouhohrajícím debutu míchá vlivy rozhlasové hry, elektronické kompozice, konkrétní hudby, improvizace i DJingu. Tématem je mizení audiodat.
Dva roky po svém zatím posledním plnohodnotném albu Seasons vol. 1 a čtvrt století po tom předposledním vydal Jan Hammer, světoznámý průkopník hry na elektronické klávesové nástroje, zvláštní kolekci: dvacetiminutovou sbírku demoverzí svých různých skladeb z období přibližně od konce osmdesátých let po současnost.
Na jazzovou planetu Zemi opět vtrhl britský Dinosaur. Svých deset let života oslavil třetím albem, tentokrát s akustičtějším zvukem. Progresivita zůstala…
Andi Otto i F.S.Blumm se pohybují především na dancefloorové scéně, ale jejich společné dílo publikované na hamburské nezávislé značce Pingipung je o něčem jiném…
M16 je čerstvé domácí noisové duo, které, alespoň pokud vím, působí jen pár měsíců. Skrývá se na za ním hlukový matador NBDY, jenž přibral do party mladého skina s pseudonymem Violent Junkie. Celek tak působí stylem zkušenější soldát – střelec nováček, který zdárně roste do podoby elitního zabijáka. Počin Warzone na první pohled doslova odrovnává typicky noisovou minimalisticko-militaristickou aurou.
Kytara má v konvenční hudbě (ať už klasické, popové, rockové nebo jazzové, folkové apod.) určitou ikonickou roli, která je však do značné míry svázána s jistými klišé a danými postupy, jež je schopna sice invenčně rozvíjet, ale přece jen je jimi svázána. V jiné hudbě tomu však může být jinak, což dokazují například následující alba, kde jsou kytary výhradními nástroji.
Brian Eno se poprvé od ambientní mise Apollo rovnocenně setkává s bratrem Rogerem.
Vokální experimentátorka a postminimalistický tým se spojili k připomenutí jedné vesmírné vize.