Letos vyšla pozoruhodná alba skupin The Spermbankers a The Mond. Ačkoli vás drtí nemilosrdný garážový rock na straně jedné, a na té druhé pak futuristický free-jazz, mají jedno společné: za obojím stojí finský konceptuální umělec, performer a hudebník usazený v Praze – Pasi Mäkelä.
Něco málo přes dvacet minut má novinka německého bubeníka a improvizátora Christiana Lillingera, vydaná 10. října na jeho vlastní značce Plaist Music a okořeněná účastí několika vynikajících muzikantů z hájemství evropské scény tzv. nové improvizační hudby.
Maďarskou řadu Budapest Music Center Records (zkráceně BMC), jejíž poslední včíslení obnáší 282, propojuje se samotným budapeštským střediskem místo konání a / nebo výběr hostujících muzikantů – nejen těch domácích, ale takřka z celého světa. Tím se stává měřítkem soudobé nekonformní hudby a zaujímá nezastupitelné místo v jejím mapování.
Někdejší duo Mooncup Accident se s novým albem vrací už jen jako jednočlenný projekt Jana Klamma. New Blood for the Old Ceremony nebude patrně pro každého, ostatně podobně jako předchozí nahrávky projektu. Hudebně se deska drží již dříve nastoleného soundu, přináší však částečné pročištění a vpravdě lunatický bluesový feeling.
Dnes si představíme dvě nové porce freejazzu, jejichž společným jmenovatelem je saxofonista John Dikeman.
Na britské značce Edition Records vyšly v říjnu tři novinky vesměs osvědčených a renomovaných jazzových muzikantů, kteří zde takto zároveň debutovali. Naskýtá se samozřejmě otázka, zda došlo k nějakému posunu v jejich tvorbě. Vesměs ano, ale ne vždy ku prospěchu…
Americká série Cold Blue Music, řízená hudebníkem Jimem Foxem, je v mnoha ohledech výjimečná. Předně nepodřizuje výběr nahrávek nějaké předem stanovené reguli; naopak z rozličnosti a neopakovatelnosti jednotlivých publikovaných děl teprve vyvstává její profil. Nechce vyhovět posluchačům snadností poslechu.
Návrat Test Department na industriální scénu byla před dvěma lety událost, u které člověk snad ani nevěřil, že by vyústila v něco více, než jenom pár vzpomínkových koncertů na větších festivalech.
Tato gramofonová deska může svou stopáží působit poměrně skromně, avšak její hudební obsah nás rychle přesvědčí o opaku. Pánové si libují v krátkých zvukových událostech, které však v divoké smršti sypou jednu za druhou.
Drze nevěrné coververze v podání doprovodného vokalisty slavné kapely píší další hlas do méně viditelného „vedlejšího kánonu“ Rolling Stones.