- Inzerce -

Nezapomenutelné sólové projekty Brandona Lópeze a Tobiase Meiera

Sólové projekty amerického kontrabasisty Brandona Lópeze a švýcarského zvukového umělce a multiinstrumentalisty Tobiase Meiera představují sice tvorbu dvou rozdílných tvůrčích individualit, jedno je ale spojuje: kreativita a absolutní důraz na svobodu uměleckého projevu.

Brandon López osmkrát „hnusný“ a „odporný“…

… neboť to znamená slůvko „vile“, v titulu desky osmkrát stmeleně opakovaném, odkazující nejen na titulní skladbu, ale také na fakt, že album obsahuje osm skladeb. Brandon López, Portoričan z dělnické rodiny v North Jersey, se před více než deseti lety přestěhoval do New Yorku. Stal se agilní součástí nonkonformní hudební scény, spolupracoval s mnoha osobnostmi jazzu, soudobé vážné hudby i poezie a experimentálního divadla, včetně třeba Freda Motena, Geralda Cleavera, Johna Zorna, souborů Standing on the Corner či Whit Dickey Quartet.

Od jeho předchozí sólové nahrávky quoniam facta sum vilis uplynulo pět let. López prokázal, že se nikdy nestal „levným“, ba naopak. Na pódiu hraje s až hmatatelným fyzickým nasazením a tato interpretační síla se neztratila ani ve studiu. S razancí, mnohdy až brutální, využívá nejen struny, ale také dřevěné tělo nástroje, hraje prsty i s pomocí různých objektů. Nikdy to není samoúčelné, navíc v každé skladbě používá nejen rozličnou techniku, ale i jiný hudební jazyk. A pod tím vším je skryt jedinečný smysl pro strukturu, dynamiku, zvukové bohatství, fantazii a pulzaci.

López často tvoří robustní dronové plochy, repetitivní toky, využívá různých úrovní preparace, krocení zlých strun a expresivity (LikeTheEdgeOfAMachete, RealBad Vibes, titulní skladba či The Real Bad Vibe). Dokáže se ale vyjadřovat také zvukomalebněji, prostřednictvím vzrušujících i delikátních střetů impresí s nervností (Piri, Billie, Como el filo del machete, PonceNewYork).

Tobias Meier vidí celý vesmír jen v malém zrcadle…

… což je parafráze titulu jeho sólové nahrávky The Universe Looking at Itself Through a Tiny Mirror. Curyšského hudebníka a umělce Tobiase Meiera tady představil již před sedmi lety Petr Slabý v souvislosti s jeho sólovým debutem Interesting taktéž na labelu Wide Ear Records. Novinka na tuto nahrávku navazuje a bezpochyby ji překonává. Nejen co se týče souladu mezi hudebním materiálem, procesem tvorby a obsahem, ale především narativní silou a sugestivností. Oprostil se od kolážovitosti či naopak aleatoriky a volné improvizace, čímž se stal srozumitelnějším, aniž by se vzdal zvukového experimentování. CD a LP Vesmír se na sebe dívá skrz malé zrcadlo vznikalo v letech 2021-2023. „Věřím, že vypráví osobní příběh,“ doplňuje autor, „ale lze jej číst jako jeden z možných příkladů lidské zkušenosti, jako singulární okno do něčeho mnohem univerzálnějšího.“

Album obsahuje čtyři skladby, v nichž se ozývá hlas, zvony, saxofon, terénní nahrávky, klavír, kytara, citera, klávesy Casiotone a práce se softwarem Pute Data. Úvod je svěřen elektronicky modifikovanému hlasu, jenž recituje krátký poetický text. Hned úvodní track je pak rozmáchlý do více než 18 minut, aniž by jeho výrazivo začalo byť na okamžik nudit. Kovové ostinato proměnlivé dynamiky a hustoty posluchače doslova vcucne, drúzy alikvótních tónů se místy slévají do ambientního mračna, zvuk se pozvolna pročistí až ke kostelním zvonům, i když poněkud nervním, které se postupně noří do hlubin. Následuje skladba Almost Nothing sycená téměř varhanním dronem a v závěru také změtí hlasů v ambientním oparu. Ty vniknou do miniatury The Artist’s Room s nesmělým klavírem hrajícím minimalistický motiv, aby se ten následně přelil do více než dvanáctiminutového vyvrcholení Today My Name Is. Je prostoupeno ambientním tokem, kytarovými vyhrávkami, unisono hlasy skoro jako z hororu, poté se vyloupne nejistý, výše položený zpěv formulující jednoduchou jímavou melodii. Ten posléze nalezne jistotu, aby jím pak Meier zpíval mantricky opakovaný slogan „I Don´t Know what My Name is Anymore.“

Ale my víme, jak se jmenuje. A těžko to zapomeneme.

Brandon López: vilevilevilevilevilevilevilevile
Tao Forms https://aumfidelity.com/collections/tao-forms
Tobias Meier: The Universe Looking at Itself Through a Tiny Mirror
Wide Ear Records https://www.wideearrecords.ch

 

 


Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.