- Inzerce -

Praskot bublin

Po čase se v HIS Voice vracíme k myšlence tematicky propojených bloků textů. Prvním jednotícím okruhem je komiks jako médium pro hudbu zdánlivě nevhodné a přitom se s ní ochotně přátelící.

Publikování internetového časopisu připomíná lití vody do nekonečné strouhy, ve srovnání s tištěným médiem tu chybí pocit nějakého uzavřeného celku, který je možno prohlásit za hotový a předložit světu. Rozhodli jsme se k tomuto pocitu alespoň trochu vrátit a připravili jsme první z tematických bloků, které se na našich stránkách budou objevovat asi čtyřikrát do roka.

Prvním tématem je komiks a důvodů je hned několik. Primární spouštěčem bylo nedávné vydání komiksového zpracování Prstenu Nibelungova, opery Richarda Wagnera. Vedlo nás to k debatě, jak je vlastně možné hudbu zapojit do komiksu coby čistě vizuálního média. A tyto úvahy se logicky napojily na téma, které s v HIS Voice objevilo několikrát v průběhu let. Vztah mezi viděným a skutečně slyšeným či pouze imaginárním zvukem řešil například Petr Bakla v eseji o obrazech Zdeňka Sýkory (pdf tištěné verze i s reprodukcemi najdete zde). V témže čísle najdete i text o barevné hudbě Miroslava Ponce.

A s komiksem jsme si koneckonců také zadali. Již v roce 2008 Karel Veselý konstatoval, že „Komiks je všepohlcující médium a jeho všežravosti neušla ani hudba. Příběhy muzikantů s bublinami u úst patří k časté výbavě komiksových autorů i přes jistou překážku v podobě nekompatibilních výrazových prostředků.“  (pdf v archivu) A v roce 2010 jste v každém čísle HIS Voice mohli najít ilustraci českého komiksového tvůrce Nikkarina. Dnes se tedy snažíme podívat na hudbu a zvuky v komiksu z několika různých úhlů.

O tom, jak se komiksové médium ve výpravné adaptaci poměřilo se zmíněnou operou oper, Wagnerovým Prstenem Nibelungovým, píše na jiném místě tohoto speciálu Miroslav Pudlák. Jiří Špičák zase rozebírá vztah komiksu s hip-hopem coby vzájemných estetických inspirací a výtahů afroamerické populace do vyšších společenských pater. Petr Ferenc rozvíjí úvahu, zda je vůbec možné napasovat hudbu do komiksových okének a zda to jde lépe s tou skutečnou, či s fiktivní. Já jsem se zkusil podívat na všelijaká „flop“, „boom“ a „VRAAM“, jinými slovy na nehudební zvuky coby součást komiksového světa.

Garth Ennis: Judge Dredd – Muzak Killer